Další ukázka, jak neadaptovat P. K. Dicka, udělala ze sci-fi romanci, z Nicolase Cage špatně ostříhaného šarlatána a z Jessicy Biel okrasu.

Film Next vznikl podle Philipa K. Dicka, teda podobně jako Blade Runner nebo Minority Report. Dneska to už ale tolik neznamená, protože Dickovo jméno stačily zneuctit adaptace jako Výplata nebo Impostor. Inspirace Dickem zaručuje už jenom potenciálně zajímavou sci-fi zápletku. Podstatnější jsou jiná jména v titulcích, třeba ta pod hlavičkou scénář a režie.

A tam v případě Next najdeme lidi z Total Recallu (scénárista Gary Goldman), Armageddonu (další scénárista Jonathan Hensleigh) nebo slabé bondovky Dnes neumírej (režisér Lee Tamahori). A už podle jejich historie se dá připravit na to, že Next bude patřit mezi ty adaptace, kvůli kterým by měl Dick vstát z hrobu a začít strašit tvůrce, aby je od podobných pokusů zesměšňujících jeho kredit odradil.

Next totiž v jejich rukou vypadá jako pilotní díl k průměrnému seriálu, jehož zápletku si budete pamatovat míň než strašlivý účes Nicolase Cage. Literární základy jsou znát, stejně jako to, že se tu do 96 minut natahuje jenom povídka. Konkrétně ta s názvem Zlatý muž, jejíž hrdina dokáže vidět do budoucnosti. Ale jenom dvě minuty. Aspoň do chvíle než potká Ji.

Do všeho je taky zapletené FBI zosobněné další drsnou agentskou rolí Julianne Moore. Krásce, která se tak snadno zamiluje kouzelníka Crise, typově zase odpovídá Jessica Biel. K podivně vlasatému Cageovi ji sice přitahuje víc vůle scénáře než chemie, nicméně i tak se film tak často věnuje jejich vztahu, až se zdá, že jsme místo na sci-fi přišli na romanci, osvěženou občasným vtipem ve stylu Na Hromnice o den více. Protože proč samozřejmě nevyužít dvouminutový dar k balení holek nebo k hazardu?

FBI ale chce, aby Cris myslel trochu v méně sobeckém horizontu a otravně ho nutí proměnit se v pravého akčního hrdinu zachraňujícího Los Angeles před ničivou bombou. Takže nakonec dojde i na nějakou akci, ač jí není moc, ale Cage aspoň může výraz uštvaného štěněte kombinovat s pózou drze sebevědomého kriminálníka.

Za dvě minuty nedosáhne nejenom většina Crisových vizí, ale ani všechna zajímavá témata o vlivu budoucnosti na minulost nebo o právu mocných vynucovat si spolupráci v rámci obecného dobra. Příběh si radši tak často hraje s realitou, až se z něj stává vtípek na diváka. V podání Tamahoriho, který nepředvede víc než zručně nesourodou režii, se z filmu stává vtip na druhou, jenže nechtěný. Možná kdyby Nextu nechyběl nadhled, mohla by být i z jeho nevyvážené a nepřesvědčivé zápletky spojující rozptýlení a terorismus zábavná absurdita. Takhle to je jenom roztříštěná absurdita, zábavná maximálně do té doby, než o ní začnete trochu přemýšlet. Naštěstí právě tomu se snaží Tamahori zabránit našlapaným tempem, občas i celkem efektními vizuálními efekty a sličnými kostýmy (jako třeba ručník) Jessicy Biel. A většinu té hodiny a půl mu tahle konvenční taktika vychází.